POLSKI FILM, teda WYLET

Bylo to už dlouho, co Pavel pomýšlel podívat se zase trochu jinam než na jih, ač několik let mu nebylo přáno. Země Polská se jevila jako velmi příznivé teritorium, a hlavně vysněné Pobaltí. O polském pivu toho slyšeli už hodně, ale pivo Zywiec předčilo jejich očekávání. Letošní sestava se odehrála ve složí Petr Kratochvíl jakožto gynekologická podpora výpravy, Michal Schwager jakožto ostřílený samec a Schawel, který opět nezklamal a expedici spestřil svými střípky. O tom až později.

Den první

Vyjeli v pátek odpoledne 31. července. V plánu bylo dorazit do Pusté Rudné ke kamarádovi Lukášovi, tento úkol byl v rámci cesty velmi náročný – cca 100 km, kdy na konci je čekalo ohniště, bečka piva a mastná odměna. Doprovodil je první den také Peťa Nohavica, který však večer opustil výškový tábor a jel domů za svou rodinou. Večer s Michalem rozhodli, že je nutné pohlídat ohniště, aby v noci nevyhaslo, Peťa se ujal výzvy a hlídal vevnitř děti. Stan se nerozbaloval, nebylo potřeba, ke stanu se ještě v této eseji vrátíme později.

Den druhý

Druhý den pobalili svou karavanu a pokračovali do útrob polského císařství. První polské navštívené město byla stomostová Wroclaw, po obhlédnutí starodávného náměstí zapluli do blízké jazzové restaurace, která byla natolik pěkná, až žasli, že tam nikdo nesedí. Jídlo nebylo zlé, však porce/cena pro českého hladového kočovníka neodpovídala poměru evropské unie. Pokračovali dále na sever po dálnici k městu Leszno.

Po výjezdu z dálnice k obci Kaczkowo však v Schawellovej mašině ruplo, křáplo a řetázek byl naskládaný pěkně natěsno mezi vidlicí, motorem a zadním kolem. Dobré . Tak, jsou v půlce Polska v sobotu odpoledne v parnu jak bejk, vše kolem halí prach z právě sklizeného obilí a Schawell usilovně přemýšlí, proč ten zcela nový řetěz s rozetou a pastorkem, nebo alespoň sponku řetězu, proč to vše nechal doma. Kleje, vzpílá, sprostě kleje, ale okamžité řešení nenachází. Půjčí si Michalovu motorku a jde ke sjezdu z dálnice hledat sponku. Najde kus ohlého čehosi. Naděje. Kousek opodál směrem na Lezsno stojí zemědělská usedlost, Peťa svolil, že tam chudáka odveze. Michal zůstal u Schawelowa torza stroje za účelem zamezení rabování. Naložili řetázek, rozbitou sponku a pokusili se domorodci vysvětlit, co potřebují. Na dotaz jestli nebude mít podobnou sponku nereagoval ani na Češtinu, Slovenštinu, Angličtinu, pomohlo až nonverbální dorozumívání. Sponku do lancuchu(polsky řetěz – poz.red.)že nemá, ale půjčil flexu, kladivo, svěrák, druhé kladivo šroubovák a hřebík. Skrátili řetěz o článek a mezičlánek v domění, že zkrácený bude dostačující. Poté chlapík rukama vysvětlil, že už fakt musí na pole s kombajnem. Dojeli k Ikstéčku zpět a pokusili se nasadit zkrácený řetěz. Po transplantaci řetězu však přišlo zjištění, že řetěz není kratší, ale krátký. Do prdele.

Po další sérii vulgarit a nadávek na Schawellovu vlastní nedůslednost v přípravě bylo rozhodnuto, že Peťa se pokusí sehnat sponku nekde v Leszně. Paralelně s tímto Schawell poprosil Hondzu Topše, toho času v ČR, zda by byl ochoten do půlky Polska nový řetěz i se soukolím z jeho garáže dovézt – svolil a rozjel akci s krycím názvem jatomublbovitenretazdovezu.cz . Peťa zatím v Leszně objížděl servisy, stacjce kontroly pojazdow, stacje benzynowe a marně se snažil v sobotu v Polsku sponku sehnat. Mezitím Schawell jako poslední možnost zkusil zastavit kolem jedoucího mladého synka na skůtru. Ten zastavil, ale neragoval ani česky, slovensky, moravsky, anglicky ba ani posunky. I tak mu Schawell poděkoval, že zastavil a synek odjel. Michal se snažil Schawella klidnit tím, že toto přece k motovýletu patří, když v ten kluk se zdálky zjevil i se svým dědem a v ruce nesli sáček plný sponek. Vyzkoušeli různé druhy a jedna pasovala, jak říká klasik, jak prdel na hrnec. Tak řetěz bylo možno spojit, ale byl stále krátký. Děda od skůtristy pokynul, ať vezmou ten lancuch, nebo alespoň co z něj zbylo, a následujou jeho kroky do dílny. Zde ze zdi sundal řetěz, který ještě před nedávnem otáčel žacím ústrojím jeho kombajnu, vyťukal článek a mezičlánek pomocí kovadliny, kladiva, matiček a tvrzeného šroubku. Vše řádně zaťukal a pojistil a poté se pokusili řetěz nasadit. Sláva! Drží, funguje, nemlátí! Odměnou starému a ochotnému zemědělci byla lahev slivovice a ochotnému kamarádovi Honzovi odvolání jeho v tuto chvíli už zbytečné cesty.

Tato příhoda způsobila zpoždění, takže večer se moře nekonalo a cíl byl stanoven na bližší místo, kterým nakonec bylo překrásné jezero v borovém háji s krásnými roubenými stavbami. Mezitím však bylo potřeba doplnit palivo a zde Schawell opět nezklamal a vysílen z předchozí náročné mechanické činnosti špatně si podkopl stojan a flákl sebou s naloženou motorkou přímo uprostřed benzínky před zraky asi dvaceti poláků, kteří mu ten jeho přeložený krám pomáhali postavit zpět na dvě kola. Když se daří tak se daří.

Po doplnění PHM se pokračovalo na sever a za soumraku hledali místo k přenocování. Po asi hodinovém bloudění našli ranč v borovém háji u jezera. Zde se však konala svatba a prostor byl veřejnosti uzavřen. Cestovatelé však již byli tak unaveni, že jim bylo jedno, že postaví stan třeba na cestě. Po chvilce však přichází pravděpodobně paní provozní a přináší klíčky od jedné ze srubových chatek s tím, že ale nejde TV – no sláva, zmocnila se jich radost. Pan správce ukázal místo, kde mají v noci nechat odpočívat motorky, Schawel si pro jistotu zamkl zámkem přední kolo.

Uvelebili se ve světničce a išli do krčmy, popili, pojásali a šli na kutě.

Den třetí

Ráno v rámci vyhnání zlých draků z jejich těl půjčili si šlapadlo a porajzovali jezero. Kolem jezera začalo být více a více rekreantů a tak pobalili si stroje a vyjeli. Kontrolní otázka: Odemkl si Schawell při rozjezdu přední kolo?............Po vymotání zbytků zámku ze špic za pomoci a přihlížení asi čtyřiceti poláků, stejného počtu polek a asi šedesáti dětí zmizeli z této pláže jako voda z Aralského jezera.

Pokračovalo se směrem na sever, zde již cesta probíhala typiczně. Nakonec v podvečer dorazili do městečka Wladyslawowo, nejsevernější město polska. Ubytovali se v kempu, nadšeni ze shledání se s velkou louží. „Chlapi, rychle rozbijem můj stan, ať nestavíme za tmy“, křičí Schawell „OK“, přitkává Peťa „Podej mi z vaku tyčky a spodek“ „Tu máš!“, odvětí Peťa. „Podej mi ještě vrch“ … „Schawell, ty vole v tom vaku už nic dalšího není!“ Kluci měli krásnou moskytiéru a měli štěstí, že nepršelo. Schawel si šel sednout na útes, čumíce do moře a přemýšleje o své existenci pojednával o své zbytečnosti snažíce se rozbít svůj nastřádaný splín. Snad už vše zlé proběhlo a veškerou další smůlu smyje Baltské moře. Bylo studené, ale krásně čisté s nádhernou scenérií.

Den čtvrtý

Dalšího rána navštívili pláž znovu, aby tu nádheru viděli a zažili za bílého dne, bylo větrno, ale jasno a moře s krásnou průzračnou, centimetrovou vodou. Po vykoupání se odebrali k návštěvě městečka Leba, kde se nachází Slowinski park narodowy s poušťí o rozloze 1x4 km kde na úpatí této pouště se nachází raketové muzeum, kde za druhé světové války byly vyvíjeny rakety V1 a V2. Místo krásné a okouzlující svou pustotou...

Omlouváme se, ale zbytek cestopisu ... jesteš pisany po takem jazyku všelijakem...

Dzien sztworti

I vsztawat na polu namietowom poczaui i na plažu pochodiui, i tutaj ranajky pojedaui. Do moža ledovego centimetrovego vstupiui i pofotiui. Motory pobauiui, a i na Lebu saharowu v sortach sa wydaui. Tuto na stanici petrolovej i petrol i maslo doueui a do Ueby dojeui. Tu pieszki isui szieszt kilometrovych, na roweroch kobieti i samochody bateriowe nekurziwe pomijaui. Muzeo raketyczne nawsztiwiui i raketami aj samochodmi sa kochaui. Areal pusztowy pojechaui, i Pawol pisku pojedau, Peter wlahu priwouau i Michau psychicky sa mordowau w dlanach pisek swiraja. Zpatky samochodom baterzyjowym nekurzywym k motorom dojechali i na Hel sa wypraviui. V Lebe produkdy morza baltycznego pojedaui i dorszc, tez rosol z kurczaka. I kosu Helskaju poturistowaui i v na polu namietowom karawan dobyui, vecer doblyui. I wecer v tento Zywiec popijaui. Ale před tym na statuar pomiestzki Hel zajeui. A kochaui se.

Wecer kempowy namietowy byu dobry. I Michau odemykaje Karawanowec powieda:“ Pojďte dál, je to tadý – na pi..ú?!?!“

I wecer dobry toto byu, i piordel zaziui a se pochlamaui.

Dzien pionty

Na ranajku zbytki pojedaui i czaj powarziui. Ale hrnki nimnaui. Z plechowiek zywiecowych noszom kelimky porobiui a czaj wyluhowaui. Gdyniu, Sopot Gdansk ponavzstiwit chcieui i w tedy wyijeui.

Gdynia majestatna i krasno bludiwa byua. Tuto Blyskawica przystawiczna ukotwena majestana, i lodie dzalszie. Pojedui gulasha i fazolowicznej, na Sopot i Gdansk namirzilui. Gdansk tez majestatny jestesz. Tuto hospodu cooltora ponavzstiwiui a hlawnu strassu poproszui.

Weczer do miesta domluvenego doraziui (Michau pokoje booking.comowau). Ale majitelowy nebyui. Po telefonicznu domluwiu vstup(klucz pod kamenom vedua okapu byu). I zas dobrzy weczeu byu.

Dzien Szieszty

Rano zlotki przet telewizoromo ponechaui zme a na Malbork jechaui. Czesta neboui droga kopcowita i zataczkowita jestes, i newadi. Na dobre restauracijne dobře jiduo pojedaui i na Mazury pojechaui. V tedy Paweu vczelu pod oko lewe dostau. Do Mikolajki dojechaui, cibulu a zyrtec zakupiui a pod oko daui. Mikolajki pochodziui, kebab i tortilu za rziebra nahodziui a zakempowacz pohnaui. Piwa nekupiui tak ine ubytowanie zwouiui. V apartmanu.

Dzien Szedmy cz nawratowy

Rano Piotr i Michau dobrzi byui, i Paweu ale jednooky napuchnutowy. Po jednom oku domou farawy jestes, ale zwladnuty. Peter Cestu wiedou, przesz Warszawu i przes Jesenik. K Honzskowi Jankowi Tzieszkemu zme zabacowaui a noc poszliednu pokauiui.

Dzien Oszmy rozluczkowy

Tento szmutny jesztezs. Rozluckowy. I toto skwieue byuo. Janek i Paweu do BlanskoBrna odjechaui i Peter aji Michaou se dom odebraui. Szmutne poluczeni, szmutne. Ale mame ponauczeni. Droga dobra, poczaszi dobre. Przyszte dufame v minimalno ze tak fajne jestez bude.