Roadtrip 2009

Roadtrip 2009

Rok se s rokem sešel a nastal čas vyrazit na další tripík.   Tentokráte už za účasti Marka jsme se sešli v hospodě a začali plánovat.   Letos bylo v merku, že nás pojede víc,  nicméně vybrat termín byl o to větší oříšek.  Předchozí roky jsme s Pavlem jezdili až koncem srpna, tentokrát ale padl termín na polovinu prázdnin.   Účast tentokráte krom nás tří potvrdil i dvouprsťák Kraťas a taky karviňák kostokutal Víťan.  

Debata v Manském na téma trasa a termín vyústila v to,  že se plánovaný tripík se regulérně smrskl pouze na víkend  (důvody netřeba podrobněji rozpitvávat).   Mara využil družby s Bechyňskýma metalistama, co se s nimi zná z Vizovického fesťáku Masters of Rock.   Slovo dalo slovo a tak Mara domluvil nocleh v Bechyni v penzionu u řeky, co tam provozujou.   Cíl cesty byl jasný, teď už jen zbývalo vymyslet kudy tam.  A to jsem si vzal na starost já.   No a abychom ten letošní tripík alespoň trochu protáhli, vymyslel jsem, že v pátek vyrazíme do Karviné,  tam vyzvednem Víťu,  dojedeme společně do ValMezu a druhý den vyrazíme na vlastní trip. 

Jak tak sedíme v Manském u piva,  klábosíme o tripu a o motorkách vůbec,  osloví nás slečna s bujnou hřívou barvy ohně a začne se nás vyptávat na něco ohledně gum na motorku.   Po chvíli už víme,  že je to Jarča,  že jezdí na Suzuki GSF 600 N Bandit a následně jí Mara nabízí ať jede na trip s náma.   Jarča k našemu překvapení téměř neváhá a přitakává,  že jede s námi. 

V pátek se řekněme kolem druhé hodiny odpolední schází čtveřice bikerů na pumpě u Tesca a sice:  Pavel, Mara,  moje maličkost a taky Jarča.   Dočepneme a vyrážíme směr Karviná.   Berem to direktem na Nový Jičín,  Frydek Místek a po dálnici dál na Český Těšín.   Záhy jsme v Karviné a parkujeme mašiny u Víti před barákem, kde na dvorku stojí čerstvě umytá a vymydlená Yamaha 535 Virago.   Proběhlo nezbytné seznámení a poté obdarováni Birellky čekáme, až se Víťa dobalí.  Trvalo to trochu déle,  ale za to jsme byli cestou zpět do ValMezu obdarováni tím,  že nás Víťan protáhl malebnými silničkami kolem Těrlické a Žermanické přehrady.   Dorazili jsme do Valmezu,  Víťan se na tu jednu noc ubytoval u mě doma,  mašinu šoupl pod přístřešek vedle mého auta a společně jsme pak všichni vyrazili do hospůdky.   Cílem byl jak jinak Manský,  kde jsme lupli pár pivek a uzené grilované kolénko.  

V sobotu ráno byly na pumpě v Kasárnách přistaveny:  Cagiva Raptor 650,  Suzuki GSX 600 F,  Suzuki SV 650 S,  Yamaha 535 Virago,  Suzuki GSF 600 S Bandit a Suzuki GSF 600 N Bandit,  včetně svých majitelů.    Po osmé jsme stroje osedlali a vydali se po známe silnici směr Bystřice pod Hostýnem.   Prakticky ihned se náš konvoj roztrhal,  každou chvíli jsme na sebe čekali,  jiní zase dojížděli co to jde,  no celkově to bylo trápení.  Zastavili jsme v Holešově a bylo potřeba stanovit jasná a striktní pravidla.  Vedení se ujal Víťa, co by zkušený biker,  s papírově nejslabším strojem a potřebnými navigačními schopnostmi.   Za Víťou pojede Jarča a bude se koncového světla Víťanova Viraga držet zuby nehty.  A za nimi pojedeme my čtyři ostatní v libovolném pořadí.    Posléze jsme zjistili, že tenhle model se vydařil a ujal.   Víťa ze svého Viraga ždímal maximum a bezvadně tak udával tempo,  Jarča ho stíhala a my ostatní jeli tak akorát a měli i příležitost se místy dostatečně vyblbnout.  Víťan si později od Jarunky za vedení vysloužil přezdívku Terminátor.

Další cesta odcejpala v poklidu,  nabrali jsme směr Kyjov,  Hodonín,  Břeclav a přes Valtice to vzali do Mikulova.   Tam jsme projeli historickým centrem,  přímo uprostřed města zaparkovali mašiny a vyrazili do příjemné hospůdky na oběd.  Sedli jsme do zahrádky,  objednali hotovky a spláchli to Birellem.   Po obídku jsme vyrazili na Znojmo přes Hrušovany,  dojeli do Vranova nad Dyjí a zamířili neohrožene k Vranovské přehradě.  Zaparkovali jsme motorky a vyrazili na pláž.  Jelikož bylo neuvěřitelné vedro a na nebi ani mráčku,  pláž byla narvaná a nám bylo v našich motorkářských oblečcích neskutečně vedro.   Svlíkli jsme hadry,  rozvěšeli je na nedaleký plot a vletěli do vody.  Pouze Pavel řešil absenci plavek a tak nakonec vletěl do přehrady v trenkách.   Jen Jarča se neodhodlala,  tak alespoň pohlídala věci.   Koupačka byla osvěžující,  ale nás už tak trochu tlačil čas,  takže zpět do hardů a do sedel.   Projeli jsme Slavonicemi a cestou na Novou Bystřici jsme se ještě zastavili na zřícenině hradu Landštejn.  Přes Jindřichův hradec jsme pokračovali na Kardašovu Řečici a dál na Bechyni.   V Bechyni jsme zastavili u tamního monumentálního mostu přes řeku Lužnici zvaného Bechyňská duha.  Mara provedl nezbytný telefonát a po chvíli už jsme směřovali k penzionu pod zámeckou skalou v místní části Zářečí přímo u řeky.   Přivítali jsme se s Bechyňáky,  mašiny zaparkovali v garáži která nám byla k dispozici a vyrazili se ubytovat.   Penzionek byl věru útulný,  hned jsme v něm lupli pár pivek a pak se přesunuli do hospůdky na náměstí, kam jsme došli po nekonečných schodech vedoucích od řeky směrem do centra.   Pavel s sebou neopomněl vzít Heligonku, kterou zázračně vytáhl z motobagáže a rozbalil to už cestou do hospody.   V hospodě vyzdobené fragmenty bojové stíhačky MIG 21 nás čekal gulášek a chlastačka s celou Bechyňskou metalovou bandou.  Nemám tušení, kdy jsme se dohrabali do pelechů,  ale ráno se nám podařilo vstát poměrně rozumně.  Snídani jsme dostali od paňmámy přímo v penzionu a pak nám během dopoledne ještě udělala průvodkyni po Bechyni celým historickým centrem.   Exkurze byla vpravdě poutavá.  

V neděli jsme Bechyni opouštěli někdy po poledni.  Po rozloučení s rockery jsme zamířili na Tábor,  Pelhřimov a Jihlavu,  minuli Dé jedničku a zamířili na Humpolec, Havlíčkův Brod a Žďár nad Sázavou.   Někde mezi Novým Městem na Moravě a Bystřicí nad Pernštejnem jsme si mezi sebou kompletně vyměnili stroje za účelem testu.  Bylo to docela příjemné zpestření hektické cesty domů.   Pavel zatoužil po chopperu a Víťan pro změnu po celokapotě,  takže tady byl čejndž jasný.    Já pro změnu zatoužil po čtyřválcové polokapotě a tak jsem sáhl po Kraťasově Banďourovi. Mara osedlal Raptora a Kraťas pro změnu eSVéčko.  Jen Jarči zůstal její původní stroj.   Čas pokročil a bylo potřeba mazat domů.  Víťa se odpojil u Přerova a zamířil na Ostravu,  my ostatní pokračovali na ValMez.   Všichni jsme dorazili vpořádku,  utahaní jak koťata.  

Tři dny a my v sedlech spláchli hektických cca 1000 kilometrů.    První dva ročníky jsme jeli jen ve dvou, ale letos to už byla pořádná nálož lidí. Zjistili jsme nové věci, kupříkladu jakým způsobem tuto smečku sešikovat, aby jízda byla plynulá, věčně jsme se netrhali a nemusel někdo někoho dohánět. Objevili jsme také skvělou věc; pokud čepuje jeden, čepují všichni bez ohledu na množství benzínu v nádrži - většina zastávek totiž byla na benzinkách, kdy jeden člověk natankoval a dalším začal powérek docházet cca za 30 kiláků - věc, která mě docela srala, a byl jsem z toho poněkud ušlý, ne-li zchvácený.

Pro některé zúčastněné byl tenhle trip premiérou v naší motobandě. Jsem moc rád, že Víťa s námi jezdí stále a zažijem snad i v budoucnu celou řadu poznávacích jednostopých zájezdů. Věřím, že tento trip snad všem zúčastněným přinesl nové poznatky a doufám, že na něj vzpomínají rádi, bylo to přec jen něco, co jsme ještě nepoznali.

                                                       Sepsal a vyrobil Šaman, závěr dobastlil cenzor Šavel